Výroba krémů 2

Aplikace

Látky obsažené v krému (masti) se musí dostat do krve, aby nějak mohly působit. Krémy nebo masti většinou mají lokální (topický) účinek, ale mohou působit i systémově. Topical znamená místní. Aplikují se na povrch organismu – tedy na kůži a sliznice. Pokud se očekává jen místní účinek, pak se někdy takové přípravky označují jako externa (externus = vnější).

Topická (místní) aplikace přípravku na kůži, kde není požadován systémový účinek, bývá obvykle bezproblémová, ale na sliznice to tak nemusí být. Pokud je ošetřovaný povrch poškozen, pak je potřebné, aby krém obsahoval minimálně antimikrobiální látky. Při aplikaci na některé sliznice, je nutné počítat s obrannými reakcemi organismu, které je potřeba překonat.

Topická (místní) aplikace přípravku na kůži, který má mít systémový účinek, prakticky vždy vyžaduje překonávat bariéry a obranné reakce organismu. Účinné látky musí proniknout do krevního řečiště, a to není vždy snadné. Základním problémem průniku léčivých látek (tedy zábranou resorbce) je horní zrohovatělá vrstva (stratum corneum).

Dělení

Základní dělení je podle místa podání, podle fyzikálních parametrů a podle formy.

Poznámka:

Polotuhé tají při teplotě těla a nanáší se jemně na pokožku nebo se do ní vtírají při masáži.

Do kapalných se zařazují šampony, oleje, balzámy aj. - přípravky na ošetření a mytí vlasů. Mohou být roztokem, emulzí, suspenzí či polotuhé. Obsahují povrchově aktivní látky.

Masti (Unguenta)

Definice říká, že masti jsou disperze tuhých nebo kapalných látek v jednoduchých základech, které při teplotě těla měknou. Rozlišují se masti hydrofobní, masti hydrofilní a emulgující vodu. Masti sestávají ze základu, pomocných látek a účinných léčivých látek - někdy jen z masťového základu. Masti, krémy a gely mohou být hydrofobní a hydrofilní. Masti snižují ztrátu vody, omezují výdej tepla (tak, že zvyšují zejména povrchovou teplotu kůže) a v nevhodném prostředí způsobují maceraci kůže

Hydrofobní masti (oleomasti, lipofilní masti) – dokáží absorbovat jen malé množství vody (obvykle do 10 %). Jejich základem jsou rostlinné oleje (ale také parafíny, živočišné tuky, syntetické triglyceroly, vosky aj.). 

Hydrofobní masťové základy neobsahují emulgátory a vodu přijímají značně omezeně nebo ji nepříjmají. Vodou jdou velmi špatně nebo nejdou vůbec smýt. Patří sem například bílá a žlutá vazelína (mají vysoce okluzivní účinek) aj.

Hydrofilní masti (hydromasti) jejich základ je mísitelný a obsahují větší množství vody.

Hydrofilní masťové základy jsou tvořeny z polyethylenglykolů (makrogolů). Makrogolová mast (Macrogoli unguentum) působí baktericidně a je vhodná i na exsudativní dermatózy. Nemaceruje kůži a je netoxická.

Masti emulgující vodu jsou podobné jako hydrofobní krémy. Mají hydrofobní základ + emulgátory.

Jako glycerolová mast se označuje škrobový glycerol.

Krémy (Cremores)

Jsou to vícefázové systémy obsahující vodnou a lipofilní fázi.

Hydrofobní krémy (oleokrémy) mají vnější fázi lipofilní a mohou nebo nemusí obsahovat emulgátory. Jsou to emulze „voda v oleji“ (V/O). Mohou obsahovat 15–60 % vodní fáze.  Kapičky  vody  jsou  rozptýleny  v  oleji a tuková část je v zevní fázi. Omezují odpařování vody teplem (méně než mast). Dobře se vstřebávají, nepronikají do větší hloubky a mohou působit chladivě.

Hydrofilní krémy (hydrokrémy) mají vnější fázi vodnou a obsahují emulgátory. Voda je v zevní fázi a tvoří 50–90 % celkové hmotnosti. Vlastností těchto krémů je, že se rychle vstřebávají do kůže (tedy i léčivo) a nezanechávají mastný film, jsou lehce smyvatelné vodou a téměř nešpiní prádlo. Léčiva v emulzích však působí povrchněji než mast. protože tyto krémy obsahují značné množství vody je nutná jejich konzervace pomocí antimikrobiálních látek. Krémy obvykle působí chladivě a hydratační účinek mají jen pod okluzí.

Poznámka: Okluze je forma aplikace masti na kůži, při níž se nanesená mast přikryje folií a nechá se působit obvykle 24–48 hodin.

Gely (Gelata)

Gely obsahují tekutou část a gelotvornou látku. Dobře se roztírají. Dělí se na hydrofobní a hydrofilní. Indikují se na mírně zánětlivé a svědivé kožní projevy, ale také je lze indikovat do kštice.

Hydrofobní gely (oleogely) obsahují obvykle olej a koloidní oxid křemičitý (aerosil) nebo zinečnaté látky či hlinité mýdlo (ale také to může být tekutý parafin aj.).

Obecně oleogely vznikají smísením olejofilního základu a bobtnající látky. Používají se jen minimálně.

Hydrofilní gely (hydrogely) mají za základ vodu, glycerol, propylenglykol a jejich gelotvorné látky jsou celulosové deriváty, karboxyvinylové polymery, bentonit aj.

Obecně hydrogely vznikají smísením hydrofilního rozpouštědla a gelotvorné látky, ale neobsahují látky tukové povahy. Musí obsahovat antimikrobiální látky. Působí chladivě, mírně protizánětlivě a antipruriginózně. Dobře se smývají vodou.

Pasty (Pastae)

Jsou to polotuhé přípravky mající vysoký obsah tuhé fáze jemně dispergované ve vhodném základu.

Kataplasmata mají hydrofilní základ (zadržuje teplo) a v něm jsou dispergovány obykle pevné části. Před aplikací se zahřívají.

Pomocné látky krémů

Zvlhčovadlo (humektant) je látka zabraňující vyschnutí základů a mastí s vodou.

Změkčovadlo (emolient) způsobuje plasticitu nebo elasticitu. Ovykle to bývají vícesytné alkoholy.

Urychlovače absorpce (enhancery) ovlivňují průnik látek krému do hlubších vrstev kůže.

Jako lipofilní (tukový, olejový) základ se používají rostlinné oleje. Nedoporučuje se používat parafin a lněný olej. Emulgátory např. lecithin, deriváty celulosy, neiontové tenzidy.

Emulgátor nebo také emulgační činidlo zmenšuje povrchové napětí na rozhraní mezi dvěma nemísitelnými kapalinami, čímž umožňuje homogenní promísení emulze těchto dvou kapalin. Obvykle se používá kolem 10 % hmotnosti.

Postup výroby krémů

Dělí se na tři operace:

- primární emulgování (teplota 65–80°C, taví se tuky, vosky, další rozpustné látky),

- homogenizování (teplota 55–65°C, termolabilní látky se přidají při nižší teplotě),

- odvzdušnění (odstranění plynů).